Dvojčata mužského pohlaví mohou snížit plodnost svého sesterského dvojčete

Vědci z univerzity v Sheffieldu zjistili, že u dvojvaječných dvojčat opačného pohlaví může testosteron mužského dvojčete v děloze snížit šance jeho sesterského dvojčete mít děti. Testosteron a estrogen mohou procházet membránovými bariérami v děloze. Plod ženského dvojčete je tedy vystavován mužskému testosteronu a plod mužského dvojčete estrogenu své sestry. Plody obou pohlaví však mají podobnou hladinu estrogenu, takže je pravděpodobnější, že vzájemný vliv hormonů bude mít dopad pouze na dvojče ženského pohlaví. Dr. Virpi Lummaa a kolegové z univerzitního oddělení použili jako součást svého výzkumu finské církevní záznamy z let 1734 až 1888. Ze 754 dvojčat z pěti různých finských populací měly ženy mající mužské dvojče, které se dožily dospělosti, o 25 % nižší pravděpodobnost, že budou mít děti. Ty, které měly potomky, porodily v průměru o dvě děti méně než ženy, které měly ženské dvojče. Ženy, které měly mužské dvojče, měly také o 15 % nižší pravděpodobnost, že se vdají. Vědci se domnívají, že je to způsobeno řadou faktorů. Za prvé, ženy vystavené testosteronu mužského dvojčete mohou mít mužské rysy, postoje a chování, což může ovlivnit jejich rozhodnutí vdát se nebo přitažlivost muže vůči nim. Za druhé, vystavení zvýšeným hladinám testosteronu během vývoje ženského dvojčete může podpořit nástup nemocí, které ohrožují plodnost, jako je rakovina reprodukčních orgánů. Studie použila data od lidí žijících v preindustriální éře, aby získala výsledky, které nejsou ovlivněny vyspělou zdravotní péčí a antikoncepcí. Výzkum byl publikován v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), 2007.

-

Americký výzkum ukazuje, že dvojčata mívají  předčasnou menopauzu

Podle výsledků výzkumu publikovaného na internetu a v předním evropském časopise Human Reproduction, nastává u dvojčat menopauza dříve než u ostatních žen. Výzkum, kterého se zúčastnilo více než 800 australských a britských párů dvojčat, vedený Dr. Rogerem Gosdenem, profesorem reprodukční biologie na Weill Medical College na Cornell University v New Yorku, odhalil u skupiny dvojčat ve věkové kategorii 40 až 45 let 3x až 5x větší předčasné selhání vaječníků než u běžné populace. Přitom selhání vaječníků před dovršením 40. roku postihuje jen asi jednu ze 100 žen. Závěry vycházely z rozlišení dvojčat na identická a neidentická a potvrdily předchozí hypotézy o předčasném ovariálním selhání (premature ovarian failure = POF) u neidentických dvojčat. Bylo to ale poprvé, kdy bylo POF identifikováno i u identických dvojčat. Studie se zúčastnilo i několik dvojčat, jejichž menopauzy nastaly s velkým časovým rozdílem, v několika málo případech dokonce větším než 20 let. Byly to právě tyto rozdíly, které vedly k uvedené studii. Prvním podnětem byl vlastně nedávno provedený případ transplantace vaječníků u 24letých identických dvojčat v Infertility Center v St. Louis, provedený spoluautorem této studie Dr. Sherman Silber. Jedno z dvojčat prodělalo POF za nevyjasněných okolností již ve věku 14 let. Díky transplantaci tkáně vaječníků její sestry ale došlo k nápravě a dívka později i otěhotněla. K možné léčbě se následně přihlásilo několik dalších identických dvojčat, čímž se vědci dostali k neoficiálním informacím o dalších případech rozdílného věku menopauzy u dvojčat. "To nás přimělo otestovat hypotézu, že POF se u identických dvojčat objevuje dříve než v běžné populaci," vysvětluje Dr. Gosden. Vědci analyzovali data 428 párů dvojčat z australského registru dvojčat a 404 z britského registru dvojčat, u kterých nastala menopauza přirozeně. Ta porovnávali s kontrolní skupinou etnicky srovnatelné populace, 3.483 holandských žen získaných pro studii při screeningu prsu, z nichž většina byla po menopauze s průměrným menopauzálním věkem něco málo přes 50 let. "Naše studie potvrdila hypotézu, že u dvojčat nastává POF statisticky výrazně dříve než u žen obecně. Rozdíly byly velké, a to na úrovni 3 – 5 násobků jak u dolní hranice 40, tak u horní 45 let, a byly podobné u obou národních registrů. Důvod, proč bylo dosud POF u dvojčat z velké části přehlíženo je pravděpodobně fakt, že POF je stále neobvyklé i u dvojčat (3 - 5 ze 100)," řekl Dr. Gosden. Také řekl, že je překvapilo, že POF bylo běžné jak pro neidentická, tak i pro identická dvojčata. "Na rozdíl od normálních neidentických dvojčat existují i matky, jejichž biologické hodiny tikají rychleji a zásoba jejich vaječníků se rychleji vyčerpává, čímž vzniká pravděpodobnost, že počnou dvojčata v období vrcholu své plodnosti, což může být velmi brzy. I když pak tato dvojčata nejsou identická, může jedno i druhé zdědit po matce sklon k časné menopauze.” Pro mimořádné POF u identických dvojčat by podle Dr. Gosden platilo jiné vysvětlení, dosud však bylo neznámé a hůře vědecky přístupné. Studie dvojčat a párů matka – dcera ukázala, že věk menopauzy je do značné míry dědičný, i když se nám zatím z velké části nepodařilo určit odpovědné genetické faktory. Poslední studie byla s tímto zjištěním v souladu, protože jednovaječná dvojčata vykazovala menší věkové rozdíly u menopauzy než dvojvaječná. U několika chorob, jako je dědičná rakovina prsu nebo Alzheimerova choroba se, až na pár ojedinělých případů, nemoci spojené s mutacemi v jednotlivých genech vyskytují dříve. Možná by tedy vůbec nebylo překvapivé, pokud by se POF jednovaječných dvojčat více časově shodovalo. "Z důvodu nedostatku vhodných zvířecích modelů, jsme nebyli schopni udělat příliš velký pokrok, abychom pochopili mechanismus u identických dvojčat. Existují ale dvě možnosti, za pomoci kterých to můžeme ověřit. Za prvé, selhání vaječníků může nastat, jestliže se embryo po implantaci v průběhu kritického období, kdy se vytvářejí progenitorové zárodečné buňky, nerovnoměrně rozdělí. U jednoho dvojčete se pak může vytvořit podprůměrný počet folikul. Za druhé, v děloze může docházet k soupeření a toto napětí může mít za následek odchylky ve způsobech, jakými jsou vyjádřeny geny potřebné k vytváření vajíček ve vaječnících každého dvojčete. Nepátráme po mutacích v sekvencích DNA, ale hledáme přepínače genů, zabýváme se tedy oborem zvaným epigenetika." Dr. Gosden řekl, že i když velká většina identických a neidentických dvojčat dosáhne menopauzy v přibližně stejném věku jako jedináčci, pro dvojče s POF, jehož sourozenec je ještě plodný, to může znamenat i výhody. "První možností pro identická i neidentická dvojčata je darování vajíček (oocytů). U identických dvojčat existuje navíc možnost přenosu ovariální tkáně. Tato možnost může vzácně připadat v úvahu i u neidentických dvojčat, pokud je tkáň vhodná a představuje vhodnou shodu. "Toto je důležitý vývoj, neboť i když se jedná spíše o vzácné zákroky, ve velkých zemích by se mohly týkat celkem velkého počtu lidí. V USA žije například 150.000 párů identických dvojčat ve věku 20 až 40 let. Asi 6.000 z nich (4% ) dosáhne POF před dovršením 40 let a údaje předpovídají, že podstatná část z nich bude mít sestru s větší zásobou vajíček a pravděpodobně pozdější menopauzou." Zdroj: Human Reproduction

-

Zajímavé poznatky z výzkumu stárnoucích identických dvojčat 

Dlouhodobá studie identických dvojčat potvrdila, že se DNA každého jednotlivce může v průběhu života měnit. Vědci objevili případy, kdy velké i malé části DNA měnily směr, kopírovaly se, nebo se zcela vytrácely. Tyto změny byly zjištěny především u starších dvojčat. Tato zjištění nám mohou nyní pomoci pochopit, proč ve starším věku často dochází k oslabení imunitního systému. Vědci z university v Uppsale vysvětlují, že v průběhu života dochází ke změnám v buňkách DNA. Těmito změnami mohou být například změny jednotlivých stavebních částí DNA, častěji však dochází k novému uspořádání, nebo spíše přeuspořádání, během kterého velké úseky DNA mění své místo nebo směr, dochází k jejich zdvojení, nebo úplně mizí. Vědci zkoumali normální krvinky identických dvojčat různých věkových skupin a pátrali po větších nebo menších odchylkách v uspořádání DNA. Výsledky ukázaly, že k velkým změnám docházelo až u populace starší 60 let. Změny DNA se týkaly nejčastěji například toho, že se u některých krvinek ztrácela část chromozomu. U pár jedinců byly zjištěny určité, takřka identické změny, přičemž některé z nich by mohly souviset se známou nemocí krve, při které bývá narušena schopnost kostní dřeně produkovat nové krvinky. Změny v uspořádání se vyskytovaly i u mladší věkové skupiny. Byly sice menší a méně složité, ale vědci mohli i v tomto případě prokázat, že množství změn bylo přímo úměrné věku. Vědce překvapilo, že až 3,5% zdravých osob starších 60 let podléhá tak velkým genetickým změnám. Uvedený objev odstartoval novou etapu, která nám snad pomůže lépe pochopit mechanizmus vývoje nemocí ve vyšším věku. Vědci se domnívají, že tento typ genetické odchylky bývá pravděpodobně mnohem častější, jak tvrdí Jan Dumanski, profesor z oddělení imunologie, genetiky a patologie a jeden z autorů tohoto pojednání. Klíčem k možné souvislosti mezi změnami DNA a následnými změnami našeho imunitního systému může být skutečnost, že navzdory různým krvinkám, které jsou obsaženy v lidském těle, DNA obsahuje krvinky jen bílé. Tato informace je důležitá, neboť vědci se domnívají, že zvýšený počet bílých krvinek může spolu se změnami DNA poškozovat nebo měnit imunitní systém. Přesněji řečeno genetické změny vedou k zvýšenému růstu buněk, které je vyprovokovaly, tyto pak rostou úměrnou řadou podle počtu bílých krvinek. Důsledkem pak může být snížená rozmanitost bílých krvinek, a tím oslabení imunitního systému. Rick Nauert PhD zveřejnil tyto závěry online v American Journal of Human Genetics, 2012.